Šťastné a veselé

Vánoce jsou tady a já se právě nemůžu rozhodnout, jestli si pustit Hříšný tanec, Sedm statečných nebo Oldboye. Můžete přepínat programy a vždycky něco najdete. Miluju taky to válení se doma, cpaní se cukrovím a následnou bolest břicha. Bulení u Lásky nebeské a Prázdnin. A to, že jsem asi jediný člověk v České republice, co nemá rád Pelíšky a vyloženě nenávidí bramborový salát. Miluju trávit čas na vánočních trzích a utrácet za hnusný předražený punč. Doslova nasávat vánoční atmosféru. Miluju péct tuny cukroví, i když to moje vypadá, jak kdyby to dělalo dítě s dawnovým syndromem. Pak to musí moji rodiče dojídat a i když tvrdí, že vždycky vše sní, tajně je podezřívám, že bez pocitu viny ho vyhazují do popelnice. Miluju utrácet miliony za vánoční dárky a pak brečet, že mi na účtu zbylo stěží na silvestrovskou párty. Nesnáším, že MUŽ mi nikdy nedá vánoční dárek na Vánoce, ale, v tom lepším případě, v půlce ledna. Ale miluju to, že se z toho stává už každoroční tradice. Miluju ty kocoviny z našich předvánočních dýchánků s kamarády, kdy si řekneme, že jdeme na jeden punč a skončíme ve čtyři ráno někde u mokrého lokte. Miluju tu svoji naivitu a víru v to, že nová štědrovečerní pohádka bude dobrá. Nenávidím to, že mi o loňských Vánocích odešel jeden z mých nejbližších lidí a miluju to, že jsem si díky tomu uvědomila, jak je čas, který máme, tak kurevsky krátký. A miluju to a jsem vděčná, že mám rodinu, MUŽE, přátele, spokojený život a o všechno tohle se můžu s nimi dělit, trávit s nimi čas u stromečku, poslouchat nadávky, že jsem se zbláznila a proč utrácím tolik peněz za pičoviny. Tohle je prostě nejvíc.

 Veselé Vánoce, hovádka ❤ 

Horečka sobotní noci

 V sobotu jsem byla kalit. Po dlouhé době jsem se dostala do svého rodného města a neskutečně jsem se těšila, až sedneme s kamarádama někde k pivku a jen tak pokecáme. Akorát bych v sobě ráda měla takovou tu hranici, přes kterou nejede vlak a já nebudu souhlasit s každou pičovinou. Kterou teď bylo to, že jsme skončili na diskotéce. Jakože takto, na tom by nebylo nic špatného, kdybychom si po každé prohýřené noci neříkali, že na tohle místo už nevkročíme Ale starého alkoholika novým podnikům nenaučíš. Jít na taneček neshledávám ničím špatným, špatně vidím jen to, že u nás ve městě máte jít za hudbou jen do dvou hospod, v prvním narazíte na děcka, která sotva dostala občanku, v tom druhém už se najdou i lidi v našem věku, ale většinou se to tam hemží obstarožními pány, kteří slibují ukázat vám v posteli cestu kolem světa, nakonec to však celé skončí hned na hranici okresu. Naštěstí nemluvím z vlastní zkušenosti, i moje kamarádky mají podobné kostlivce ve skříni, ale o tom zas někdy příště.

 Když přihlédneme k tomu, že má opilá duše vždy touží zpívat a tancovat na co největší odrhovačky, zvolili jsme typ podniku číslo dva. A to bych nebyla já, aby se zas něco neposralo. Takhle, taneček proběhl, nějaké to zpíváníčko, pitíčko, jenže mě to tam začalo nudit a strašně jsem chtěla jet domů. Akorát že MUŽ sliboval a sliboval, ale pokaždé se tam s někým zakecal. Měla jsem chuť vzít si sama tágo a odjet, ale dala jsem mu ještě poslední půl hodinku. Půl hodinku hrůzy, aspoň pro mě. Zničehonic se objevil nějaký kamarádův kamarád, vůbec jsem ho celý večer nezaregistrovala a nevěděla jsem, o koho jde, jenže on o mně očividně věděl víc, než mi bylo příjemné. Jak se jmenuju, s kým jsem přišla, s kým jsem tancovala, co piju. Když se zeptal, jestli si zatancuju, moje srdce nedokázalo odolat Jirkovi Kornovi a jeho Žal se odkládááá, navíc to byla rychlá písnička, takže nehrozilo nějaké tělo na tělo. V mém případě se ale žal neodložil, ale dostavil se velmi rychle, když přeskočila druhá písnička v lenochodím tempu a borec mě automaticky začal obchytkávat a mačkat. To už jsem řekla, že jdu na bar, dala MUŽOVI ultimátum, sebrala své věci a šla nepozorovaně na cígo. Asi nikoho nepřekvapí, že až tak nepozorovaně to nebylo, borec se objevil venku a pořád mě chtěl tahat za roh budovy, začal mi šahat pod triko a snažil se líbat. Očividně v jeho případě ne neznamenalo ne. Jestli chtěl někde venku zažít rychlovku a vybral si pro to mě, už nezjistíme, protože takový příval sprostých slov ještě nezažil. Potom mě "obšťastnil" tím, že mi řekl, že jsem kurva, řekl, že jede do toho druhého klubu, že tam najde určitě nějakou, která mu dá.

Kdybyste si mysleli, že tohle je konec příběhu, bohužel vás zklamu. Dneska jsem se bavila s kamarádem, který ho zná a tomu tu historku podal trochu jinak. Já jsem prý všechno iniciovala a obtěžovala ho. Já jsem ta, která za ním celý večer chodila, balila ho a jako důkaz použil, že jsme spolu tancovali. Naštěstí mám kamarády, kteří mají všech pět pohromadě a viděli, co se tam děje. I když na jednu stranu mi to může být úplně u prdele. Takových maníků jsem potkala po klubech nepočítaně.

Asi trochu moralizuju, ale vidím to teď všechno trochu dospěláčtějšíma očima. Dříve bych sama byla ta, která by mu asi dala. Týpek byl hezkej, chvilku i milej a to mi stačilo. Že někdo projevil pozornost o tu holku, která dříve spíše seděla v koutě a nebyla úplným středobodem zájmů. Naštěstí ta doba je už pryč a moje sebevědomí je na úplně jiné úrovni. Troufám si říct, že se celkem dobře vyznám v lidech a stačilo mi ten jeden večer pozorovat společnost a vidět, že to takhle vážně funguje. Je jedno jestli na sobě máš mini nebo vytahaný džíny, pozvání na panáka dostaneš tak či tak. Holka, která by se do tvarovosti nezadala s panáčkem Michelinem v mini šatech s průstřihy na bocích, se kroutila na parketu a bylo jí vidět fakt všude. A stejně kolem ní kroužilo hejno supů, ehm, tedy chci říct chlapů. A jak jsem psala, většina z nich z řad obstarožních pánů. Hmm, jsme prostě nedostatkový zboží, my ženský :D 

 Nakonec přidám ještě svoji vlastní historku. Můj druhej sexuální partner v životě mi přišel do cesty právě takhle. V klubu, na baru, pak jsme skončili v autě a ráda bych řekla, že nakonec u něj v posteli, ale nebyla to jeho postel, ale postel jeho kamaráda. Největší fór je ten, že se mi představil i jménem toho kamaráda :D Kluci, nedělejte to, stejně se to provalí. Ráno jsme utekla s velkou morální kocovinou a tím, že týpečka už nikdy neuvidím, no bohužel svět je malý a skončili jsme v posteli hned další týden. Kdy jsem na všechny ty jeho lži přišla, ale bylo mi to nějak jedno. Vídali jsme se, samozřejmě jen kvůli sexu a bylo to fajn. Ještě teď mám jeho číslo uložené pod jménem jeho kamaráda :D 

No ahoj

 Dnes se podíváme zpátky do minulosti na to, jak jsem slibovala a slibovala a zase se na všechno vysrala :D Popravdě, na blog jsem se nedívala hodně dlouho a vůbec neměla v úmyslu se k psaní vracet. Když jsem ale koukla do statistik a zjistila, že sem pořád chodíte, udělalo mi to radost. A tak trochu jsem se zamyslela, vždyť mě to bavilo, měla jsem svoji komunitu úchylů, ehm, chci říct čtenářů :D A nechci se jí vzdát. Neslibuju, že mě zase nepřepadne autorská krize, že moje články budou na Pulitzera, že to tu každého bude bavit jako dřív... Přemýšlím nad tím, jaká jsem byla před pěti lety, když jsem s blogem začínala a celkem jsem se zasmála, jak lehkovážná jsem byla a jak jsem se k některým tématům stavěla, jak jsem chtěla být strašně cool a výjimečná a bořit stereotypy. Můj život ale dostal nějaký řád, přestal se točit v jednom velkém chaosu a začala jsem se na věci dívat jinýma očima.

Tohle byl takový vážnější úvod, kdy jsem vás chtěla trochu postrašit, že se z tohohle místa stane deníček vysoce oduševnělé ženy, která bude rozebírat aktuální problémy ve světě. No, tak asi prd. I když bych chtěla všechno pojmout trochu vážněji a seriózněji, myslím, že stejně skončím u podobně chaotických výblitků mé černé duše. Když jsem psala, že můj život dostal nějaký řád, možná jsem trochu kecala. Sice ano, práce, rodina, kamarádi, všechno je tak, jak má být. A pak je tu MUŽ. Nezmizel ze scény, jak jsem čekala, spíše jsem dosáhla toho, co jsem chtěla. A ten minulý čas je na místě. Já potřebuju za každou cenu v životě drama asi, nebo nevím, jak si to vysvětlit. Jsme spolu, máme to sice otevřenější, ale někdy si připadám jako po dvaceti letech manželství. A to není nic pro mě. To všechno říkám, jen abych objasnila svoji situaci a omluvila se všem, kteří tady dříve museli číst bláboly o tom, jak mé srdce toužilo po chlapovi, co mě nechce. Ale není tohle nakonec pro nás ženský typický? :D 

Kamarád taky rád

Tož já už fakt nevím děcka. Je to pár dní, co mi začala každodenní pracovní rutina, ale předtím jsem byla na chvíli doma. S MUŽEM. A tehdy se stalo něco, na co nemůžu přestat myslet. Chtěli jsme toho stihnout doma co nejvíc, rodinu, kamarády, taky se někam podívat. A jednoho kamaráda si MUŽ pozval na víkend domů, já ho předtím neznala. Večírek, grilovačka, fajn večer, jenže jsem si začala všímat, že po mně kamarád nějak kouká a má narážky. A já to vše záměrně ignorovala, protože můj život je už tak dost komplikovaný a na nějaké jednorázovky v něm místo není. Možná teďka hodně z vás zklamu, ale nějaké bezduché šukání s cizíma lidma jsem rázně utnula, ani si nemyslím, že bych měla nějak nadprůměrně sexuálních partnerů. Jsem spokojená s tím, jak to je a nepotřebuju se zaplítat s někým novým. No, aspoň to jsem si myslela. Musím říct, že tenhle kluk mě přitahoval, pořád přitahuje, je to typ, po kterém se vždycky otočím. Nabušený, hezky se směje a stejně tak jsem se celý večer smála i já jeho vtipům. I v hlavě to má celkem srovnaný. Dokonce MUŽ jednu chvíli jen seděl a poslouchal, jak se spolu bavíme a měl řeči, jestli nás nemá nechat o samotě. A lhát vám nebudu, nakonec jsme spolu v posteli skončili. Všichni tři. Ze začátku. Nechci se o tom bavit do detailů, ale bylo to kurevsky dobré. Sex tak, jak si ho představuju. Dost perverzní, bez nějakých něžností, prostě jebačka se vším všudy. Až mě samotnou překvapuje, co jsem si dovolila a co si mohli dovolit chlapi. Možná se o tom jednou rozepíšu, ale teď mám pocit, že bych nedokázala všechno podat tak, jak bych chtěla. Pere se to ve mně a nemyslím skoro na nic jiného.

S tím klukem jsme v kontaktu, ale nějaké další setkání neplánuju, dělí nás vzdálenost a hledat si čas, kdy bychom se viděli, je komplikované. Raději to nechám jen o tom jednom večeru. Jenže nějak to nemůžu dostat z hlavy, i když už nějaký čas utekl. Asi fakt vyřazuju nějakou auru, která volá, že jsem dostupná a mám ráda sex, neodkážu si to vysvětlit, protože podobný chování jsem zažila už víckrát, jenže to jsem si s nikým nezačínala. Poslední měsíce pícháme jen s MUŽEM, všechny ostatní jsem vždycky odpálkovala a pak to takhle zmrvím. Kvůli tomuhle pocitu si nechci nikoho dalšího pouštět do života, protože ten bordel v mojí hlavě se jen tak roztřídit nedá. Moje kamarádka mi kdysi řekla, že se snadno zamiluju. Ale to bylo před hodně lety, když jsem si myslela, že pokud o mě chlap projeví zájem, měla bych mu být vděčná a oddaně k němu vzhlížet. Na nějaké šťastně až do smrti jsem věřit přestala dávno a dávám to všem najevo i když se setkávám s nepochopením. Tak proč sakra mě tenhle zážitek tak rozhodil?

Dvacet nebo čtyřicet? Je v tom rozdíl?

Dobrovolně podstupuju lobotomii. Moje závislost ve všech bizárech světa asi překročila hranici, začala jsem sledovat současné youtůbery. To jde svět vážně takhle do prdele? V jednom videu holka řeší, že měla za život tři vážné vztahy, na čemž by nebylo nic nenormálního, kdyby jí nebylo sedmnáct. A to prý jsou jenom kluci, se kterýma byla dlouho, ne ti, se kterýma něco měla. To já si pak můžu připadat jako nezkušená holčina. Jasně, že se říká, že věk je jen číslo a někdo může namítat, že já jen žárlím, protože sama jsem začala se sexem pozdě, ale podle mě je hezký si to dětství prodloužit na co nejdýl. Já se taky pro generaci našich rodičů chovám jako malá rozmazlená holka, ale neříkám, že žiju standardně.

Můj nejstarší sexuální partner měl 44 let. Když mě bylo asi 25, takže rozdíl 19 let. Nějak to ale znát nebylo, sex byl zvláštní, celkem jsem si ho užila, jen ten chlap mluvil o sexu jako o milování, o kuřbě jako o felaci a ptal se mě, jestli mám menzes. Brrr. Proto, když jsme to ukončili, jsem si řekla, že starší chlapi nejsou asi nic pro mě. I když od jakživa byl Sean Connery pro mě jeden z nejvíc sexy chlapů na světě, Cristoph Waltz je to teďka a pro Brada Pitta bych zabíjela. O Davidovi Beckhamovi ani nemluvím. 

Druhý největší věkový rozdíl byl osm let. A to byl Slovák. Viz můj někdejší příspěvek, o něm se nemá cenu ani bavit, na hejty nemám náladu, všechno je tam. No a potom byli kluci jen o rok, dva starší nebo mladší než já. A pak je tu klučina, kterému bylo sedmnáct. Když mě bylo pětadvacet. Na to nijak pyšná nejsem, bylo to jednou, byl to kamarád, kterého jsme brali na akce a on byl do mě zamilovaný. Proč si se takhle chovala, ty blbko? Mně chodí celkem hodně zpráv od mladých kluků kolem dvaceti, že touží po sexu se starší ženou a já jsem jejich sen, jenže za prvé, já si jako nějaká milfka nepřipadám a za druhé při sexu s mladším klukem bych se cítila jako pedofil.

Pipinky a Pindíci

Středa, deset večer. Víte, co to znamená? Naked attraction. Asi není člověk u nás, který už o tomhle neslyšel. Já, jakožto největší milovník těhle kravin, jsem si to nemohla nechat ujít. Ale bizár jak sviňa. Kdyby existoval někdo, kdo neví, o co jde, jde o půlhodinový pořád na Óčku. Vysílají vždy od pondělí do středy v deset večer. Šest týpků nebo holčin soutěží o přízeň protějšku tak, že stojí za stěnou, která se postupně zvedá, takže první, co z člověka vidíte, je pipinka nebo pindík. Tak tomu vždycky říkám, že jdou v TV Pipinky a Pindíci. Stěna se zastaví a vy podle pohlavního orgánu máte vybrat, kdo z nich vypadne. A tak to pokračuje, vidíte hrudník, někdo vypadne, hlavu, někdo vypadne, potom slyšíte hlas, někdo vypadne. Pak se musí svléknout člověk, který hledá partnera a udělá konečné rozhodnutí. A pak jdou spolu na rande, které buď dopadne nebo nedopadne, to se dovíme v prostřihu jakože o dva, tři, čtyři týdny později. No, prostě sranda. Účastníci dostanou každý finanční odměnu v ultragalaktické výši 70 liber. Tak aspoň mají na autobus domů. Já jsem si z tohohle pořadu odnesla to, že lidi prostě dají na první dojem. Vždycky vyhraje někdo, kdo je fakt kunďák nebo kunda, koho já jsem si tipla hned, kdy jsem viděla obličeje. Bavím se, když tam zůstanou poslední dva a moderátorka se ptá, jak by zhodnotili protihráče. Tak jako jasně, když tam stojí proti sobě dvě holky, tak není divné, že se pochválí, ale dva kluci? Jasně, že můžou něco obdivovat na druhém chlapovi, ale říkat takhle, že má pěkný péro, má hezký chlupy, a podobně? 

"Pěkný prut, má pěkné koule, velké, dobře ho podpírají. Má fousy, nejsem zrovna fanynka, děsí mě, co by z nich mohlo vylézt. Má zadek jako broskvičku." Co jsem se nikde nedočetla je to, jestli ti lidi mají předepsaný nějaký scénář. Protože tohle vypouštět z pusy je fakt trochu odporný. Slizký. Úchylný. Nebo jak to popsat. Každopádně já to miluju, jsem tak trochu sebemrskačská :D 

Píchám často, píchám rád, prdel je můj kamarád?

Čtyři měsíce bez análního sexu. Čtyři měsíce jsem musela čekat, než mi to prdelka zase dovolí. Proč? Protože mi MUŽ při sexu natrhnul tím svým šulinem prdel. Myslela jsem si, že tohle se mi nikdy nemůže stát, jenže ono to jaksi jde. A taky jsem zjistila, že léčba se nesmí uspěchat. Protože já bych nejradši všechno hned, že jo. 

To si tak šukáte a řeknete, že byste to chtěli do prdelky. Přání rozkazem. Byla jsem vylízaná, uvolněná, připravená, tak se přece nemohlo nic stát, ten zadek mám projetý snad už tisíckrát. Jenže ouha. Něco bylo špatně. Moje dírka ho nechtěla pustit dál. Pálilo to jak sviňa a s každým dalším milimetrem čím dál víc. Já hrdinka jsem si myslela, že to je jen nějaký prvotní odpor, protože už párkrát se mi stalo, že to zpočátku šlo ztuha, ale teďka mi bliknul v hlavě SOS signál, že to něco horkýho a tuhýho musí ven. Jenže samozřejmě jsem musela nejdříve zkusit, jestli třeba náhodou... Prd. Krve jako z vola. V mém případě spíš z krávy. Jako vážně jsem začala přemýšlet, jestli to nejsou třeba hemoroidy nebo nějaký jiný zdravotní problém. Naštěstí nejsou, i přesto, že jsem úplně největší odpůrce doktorů na světě, jsem se tam vydala. No a prostě natrhlá prdel, ostuda jak prase, léčení na několik týdnů. Jenže bych to nebyla já, kdybych to už po týdnu nechtěla zkoušet znova. Nedoporučuju. Stačil se dostat jen na krajíček a bolest byla snad ještě větší než předtím. Takže naše čekání se opravdu protáhlo na čtyři měsíce. Zkoušeli jsme to prstem vždycky nejdříve, ale hned jsem poznala, že to nepůjde a když najednou po těch x týdnech jsem si byla jistá, že je vše ok, bylo to jak dosáhnout nirvány. Anální sex je kumšt a já jsem strašně ráda, že jsem jeho milovnicí. I když po tomhle zážitku jsem myslela, že moje prdel už napořád zůstane neprozkoumaná černá díra :D