Vánoce jsou tady a já se právě nemůžu rozhodnout, jestli si pustit Hříšný tanec, Sedm statečných nebo Oldboye. Můžete přepínat programy a vždycky něco najdete. Miluju taky to válení se doma, cpaní se cukrovím a následnou bolest břicha. Bulení u Lásky nebeské a Prázdnin. A to, že jsem asi jediný člověk v České republice, co nemá rád Pelíšky a vyloženě nenávidí bramborový salát. Miluju trávit čas na vánočních trzích a utrácet za hnusný předražený punč. Doslova nasávat vánoční atmosféru. Miluju péct tuny cukroví, i když to moje vypadá, jak kdyby to dělalo dítě s dawnovým syndromem. Pak to musí moji rodiče dojídat a i když tvrdí, že vždycky vše sní, tajně je podezřívám, že bez pocitu viny ho vyhazují do popelnice. Miluju utrácet miliony za vánoční dárky a pak brečet, že mi na účtu zbylo stěží na silvestrovskou párty. Nesnáším, že MUŽ mi nikdy nedá vánoční dárek na Vánoce, ale, v tom lepším případě, v půlce ledna. Ale miluju to, že se z toho stává už každoroční tradice. Miluju ty kocoviny z našich předvánočních dýchánků s kamarády, kdy si řekneme, že jdeme na jeden punč a skončíme ve čtyři ráno někde u mokrého lokte. Miluju tu svoji naivitu a víru v to, že nová štědrovečerní pohádka bude dobrá. Nenávidím to, že mi o loňských Vánocích odešel jeden z mých nejbližších lidí a miluju to, že jsem si díky tomu uvědomila, jak je čas, který máme, tak kurevsky krátký. A miluju to a jsem vděčná, že mám rodinu, MUŽE, přátele, spokojený život a o všechno tohle se můžu s nimi dělit, trávit s nimi čas u stromečku, poslouchat nadávky, že jsem se zbláznila a proč utrácím tolik peněz za pičoviny. Tohle je prostě nejvíc.
Veselé Vánoce, hovádka ❤
Žádné komentáře:
Okomentovat