Tož já už fakt nevím děcka. Je to pár dní, co mi začala každodenní pracovní rutina, ale předtím jsem byla na chvíli doma. S MUŽEM. A tehdy se stalo něco, na co nemůžu přestat myslet. Chtěli jsme toho stihnout doma co nejvíc, rodinu, kamarády, taky se někam podívat. A jednoho kamaráda si MUŽ pozval na víkend domů, já ho předtím neznala. Večírek, grilovačka, fajn večer, jenže jsem si začala všímat, že po mně kamarád nějak kouká a má narážky. A já to vše záměrně ignorovala, protože můj život je už tak dost komplikovaný a na nějaké jednorázovky v něm místo není. Možná teďka hodně z vás zklamu, ale nějaké bezduché šukání s cizíma lidma jsem rázně utnula, ani si nemyslím, že bych měla nějak nadprůměrně sexuálních partnerů. Jsem spokojená s tím, jak to je a nepotřebuju se zaplítat s někým novým. No, aspoň to jsem si myslela. Musím říct, že tenhle kluk mě přitahoval, pořád přitahuje, je to typ, po kterém se vždycky otočím. Nabušený, hezky se směje a stejně tak jsem se celý večer smála i já jeho vtipům. I v hlavě to má celkem srovnaný. Dokonce MUŽ jednu chvíli jen seděl a poslouchal, jak se spolu bavíme a měl řeči, jestli nás nemá nechat o samotě. A lhát vám nebudu, nakonec jsme spolu v posteli skončili. Všichni tři. Ze začátku. Nechci se o tom bavit do detailů, ale bylo to kurevsky dobré. Sex tak, jak si ho představuju. Dost perverzní, bez nějakých něžností, prostě jebačka se vším všudy. Až mě samotnou překvapuje, co jsem si dovolila a co si mohli dovolit chlapi. Možná se o tom jednou rozepíšu, ale teď mám pocit, že bych nedokázala všechno podat tak, jak bych chtěla. Pere se to ve mně a nemyslím skoro na nic jiného.
S tím klukem jsme v kontaktu, ale nějaké další setkání neplánuju, dělí nás vzdálenost a hledat si čas, kdy bychom se viděli, je komplikované. Raději to nechám jen o tom jednom večeru. Jenže nějak to nemůžu dostat z hlavy, i když už nějaký čas utekl. Asi fakt vyřazuju nějakou auru, která volá, že jsem dostupná a mám ráda sex, neodkážu si to vysvětlit, protože podobný chování jsem zažila už víckrát, jenže to jsem si s nikým nezačínala. Poslední měsíce pícháme jen s MUŽEM, všechny ostatní jsem vždycky odpálkovala a pak to takhle zmrvím. Kvůli tomuhle pocitu si nechci nikoho dalšího pouštět do života, protože ten bordel v mojí hlavě se jen tak roztřídit nedá. Moje kamarádka mi kdysi řekla, že se snadno zamiluju. Ale to bylo před hodně lety, když jsem si myslela, že pokud o mě chlap projeví zájem, měla bych mu být vděčná a oddaně k němu vzhlížet. Na nějaké šťastně až do smrti jsem věřit přestala dávno a dávám to všem najevo i když se setkávám s nepochopením. Tak proč sakra mě tenhle zážitek tak rozhodil?
Žádné komentáře:
Okomentovat