Šťastné a veselé

Vánoce jsou tady a já se právě nemůžu rozhodnout, jestli si pustit Hříšný tanec, Sedm statečných nebo Oldboye. Můžete přepínat programy a vždycky něco najdete. Miluju taky to válení se doma, cpaní se cukrovím a následnou bolest břicha. Bulení u Lásky nebeské a Prázdnin. A to, že jsem asi jediný člověk v České republice, co nemá rád Pelíšky a vyloženě nenávidí bramborový salát. Miluju trávit čas na vánočních trzích a utrácet za hnusný předražený punč. Doslova nasávat vánoční atmosféru. Miluju péct tuny cukroví, i když to moje vypadá, jak kdyby to dělalo dítě s dawnovým syndromem. Pak to musí moji rodiče dojídat a i když tvrdí, že vždycky vše sní, tajně je podezřívám, že bez pocitu viny ho vyhazují do popelnice. Miluju utrácet miliony za vánoční dárky a pak brečet, že mi na účtu zbylo stěží na silvestrovskou párty. Nesnáším, že MUŽ mi nikdy nedá vánoční dárek na Vánoce, ale, v tom lepším případě, v půlce ledna. Ale miluju to, že se z toho stává už každoroční tradice. Miluju ty kocoviny z našich předvánočních dýchánků s kamarády, kdy si řekneme, že jdeme na jeden punč a skončíme ve čtyři ráno někde u mokrého lokte. Miluju tu svoji naivitu a víru v to, že nová štědrovečerní pohádka bude dobrá. Nenávidím to, že mi o loňských Vánocích odešel jeden z mých nejbližších lidí a miluju to, že jsem si díky tomu uvědomila, jak je čas, který máme, tak kurevsky krátký. A miluju to a jsem vděčná, že mám rodinu, MUŽE, přátele, spokojený život a o všechno tohle se můžu s nimi dělit, trávit s nimi čas u stromečku, poslouchat nadávky, že jsem se zbláznila a proč utrácím tolik peněz za pičoviny. Tohle je prostě nejvíc.

 Veselé Vánoce, hovádka ❤ 

Horečka sobotní noci

 V sobotu jsem byla kalit. Po dlouhé době jsem se dostala do svého rodného města a neskutečně jsem se těšila, až sedneme s kamarádama někde k pivku a jen tak pokecáme. Akorát bych v sobě ráda měla takovou tu hranici, přes kterou nejede vlak a já nebudu souhlasit s každou pičovinou. Kterou teď bylo to, že jsme skončili na diskotéce. Jakože takto, na tom by nebylo nic špatného, kdybychom si po každé prohýřené noci neříkali, že na tohle místo už nevkročíme Ale starého alkoholika novým podnikům nenaučíš. Jít na taneček neshledávám ničím špatným, špatně vidím jen to, že u nás ve městě máte jít za hudbou jen do dvou hospod, v prvním narazíte na děcka, která sotva dostala občanku, v tom druhém už se najdou i lidi v našem věku, ale většinou se to tam hemží obstarožními pány, kteří slibují ukázat vám v posteli cestu kolem světa, nakonec to však celé skončí hned na hranici okresu. Naštěstí nemluvím z vlastní zkušenosti, i moje kamarádky mají podobné kostlivce ve skříni, ale o tom zas někdy příště.

 Když přihlédneme k tomu, že má opilá duše vždy touží zpívat a tancovat na co největší odrhovačky, zvolili jsme typ podniku číslo dva. A to bych nebyla já, aby se zas něco neposralo. Takhle, taneček proběhl, nějaké to zpíváníčko, pitíčko, jenže mě to tam začalo nudit a strašně jsem chtěla jet domů. Akorát že MUŽ sliboval a sliboval, ale pokaždé se tam s někým zakecal. Měla jsem chuť vzít si sama tágo a odjet, ale dala jsem mu ještě poslední půl hodinku. Půl hodinku hrůzy, aspoň pro mě. Zničehonic se objevil nějaký kamarádův kamarád, vůbec jsem ho celý večer nezaregistrovala a nevěděla jsem, o koho jde, jenže on o mně očividně věděl víc, než mi bylo příjemné. Jak se jmenuju, s kým jsem přišla, s kým jsem tancovala, co piju. Když se zeptal, jestli si zatancuju, moje srdce nedokázalo odolat Jirkovi Kornovi a jeho Žal se odkládááá, navíc to byla rychlá písnička, takže nehrozilo nějaké tělo na tělo. V mém případě se ale žal neodložil, ale dostavil se velmi rychle, když přeskočila druhá písnička v lenochodím tempu a borec mě automaticky začal obchytkávat a mačkat. To už jsem řekla, že jdu na bar, dala MUŽOVI ultimátum, sebrala své věci a šla nepozorovaně na cígo. Asi nikoho nepřekvapí, že až tak nepozorovaně to nebylo, borec se objevil venku a pořád mě chtěl tahat za roh budovy, začal mi šahat pod triko a snažil se líbat. Očividně v jeho případě ne neznamenalo ne. Jestli chtěl někde venku zažít rychlovku a vybral si pro to mě, už nezjistíme, protože takový příval sprostých slov ještě nezažil. Potom mě "obšťastnil" tím, že mi řekl, že jsem kurva, řekl, že jede do toho druhého klubu, že tam najde určitě nějakou, která mu dá.

Kdybyste si mysleli, že tohle je konec příběhu, bohužel vás zklamu. Dneska jsem se bavila s kamarádem, který ho zná a tomu tu historku podal trochu jinak. Já jsem prý všechno iniciovala a obtěžovala ho. Já jsem ta, která za ním celý večer chodila, balila ho a jako důkaz použil, že jsme spolu tancovali. Naštěstí mám kamarády, kteří mají všech pět pohromadě a viděli, co se tam děje. I když na jednu stranu mi to může být úplně u prdele. Takových maníků jsem potkala po klubech nepočítaně.

Asi trochu moralizuju, ale vidím to teď všechno trochu dospěláčtějšíma očima. Dříve bych sama byla ta, která by mu asi dala. Týpek byl hezkej, chvilku i milej a to mi stačilo. Že někdo projevil pozornost o tu holku, která dříve spíše seděla v koutě a nebyla úplným středobodem zájmů. Naštěstí ta doba je už pryč a moje sebevědomí je na úplně jiné úrovni. Troufám si říct, že se celkem dobře vyznám v lidech a stačilo mi ten jeden večer pozorovat společnost a vidět, že to takhle vážně funguje. Je jedno jestli na sobě máš mini nebo vytahaný džíny, pozvání na panáka dostaneš tak či tak. Holka, která by se do tvarovosti nezadala s panáčkem Michelinem v mini šatech s průstřihy na bocích, se kroutila na parketu a bylo jí vidět fakt všude. A stejně kolem ní kroužilo hejno supů, ehm, tedy chci říct chlapů. A jak jsem psala, většina z nich z řad obstarožních pánů. Hmm, jsme prostě nedostatkový zboží, my ženský :D 

 Nakonec přidám ještě svoji vlastní historku. Můj druhej sexuální partner v životě mi přišel do cesty právě takhle. V klubu, na baru, pak jsme skončili v autě a ráda bych řekla, že nakonec u něj v posteli, ale nebyla to jeho postel, ale postel jeho kamaráda. Největší fór je ten, že se mi představil i jménem toho kamaráda :D Kluci, nedělejte to, stejně se to provalí. Ráno jsme utekla s velkou morální kocovinou a tím, že týpečka už nikdy neuvidím, no bohužel svět je malý a skončili jsme v posteli hned další týden. Kdy jsem na všechny ty jeho lži přišla, ale bylo mi to nějak jedno. Vídali jsme se, samozřejmě jen kvůli sexu a bylo to fajn. Ještě teď mám jeho číslo uložené pod jménem jeho kamaráda :D 

No ahoj

 Dnes se podíváme zpátky do minulosti na to, jak jsem slibovala a slibovala a zase se na všechno vysrala :D Popravdě, na blog jsem se nedívala hodně dlouho a vůbec neměla v úmyslu se k psaní vracet. Když jsem ale koukla do statistik a zjistila, že sem pořád chodíte, udělalo mi to radost. A tak trochu jsem se zamyslela, vždyť mě to bavilo, měla jsem svoji komunitu úchylů, ehm, chci říct čtenářů :D A nechci se jí vzdát. Neslibuju, že mě zase nepřepadne autorská krize, že moje články budou na Pulitzera, že to tu každého bude bavit jako dřív... Přemýšlím nad tím, jaká jsem byla před pěti lety, když jsem s blogem začínala a celkem jsem se zasmála, jak lehkovážná jsem byla a jak jsem se k některým tématům stavěla, jak jsem chtěla být strašně cool a výjimečná a bořit stereotypy. Můj život ale dostal nějaký řád, přestal se točit v jednom velkém chaosu a začala jsem se na věci dívat jinýma očima.

Tohle byl takový vážnější úvod, kdy jsem vás chtěla trochu postrašit, že se z tohohle místa stane deníček vysoce oduševnělé ženy, která bude rozebírat aktuální problémy ve světě. No, tak asi prd. I když bych chtěla všechno pojmout trochu vážněji a seriózněji, myslím, že stejně skončím u podobně chaotických výblitků mé černé duše. Když jsem psala, že můj život dostal nějaký řád, možná jsem trochu kecala. Sice ano, práce, rodina, kamarádi, všechno je tak, jak má být. A pak je tu MUŽ. Nezmizel ze scény, jak jsem čekala, spíše jsem dosáhla toho, co jsem chtěla. A ten minulý čas je na místě. Já potřebuju za každou cenu v životě drama asi, nebo nevím, jak si to vysvětlit. Jsme spolu, máme to sice otevřenější, ale někdy si připadám jako po dvaceti letech manželství. A to není nic pro mě. To všechno říkám, jen abych objasnila svoji situaci a omluvila se všem, kteří tady dříve museli číst bláboly o tom, jak mé srdce toužilo po chlapovi, co mě nechce. Ale není tohle nakonec pro nás ženský typický? :D