Čo ti jebe?

Už mockrát jsem si říkala, proč sakra nemůžu být, co se vztahů týče, normální. Vždycky, když jsem se s někým zapletla, dopadlo to slzavým údolím nebo následnou totální ignorací z mojí strany. Od svých sedmnácti jsem měla vztah, který trval sedm let. A já si myslela, že jsem šťastná. Jenže tomu tak nebylo. Nikde jsem nechodila, neměla skoro žádné kamarády a myslela si, že to, že jsem našla Pana božského, mi k životu úplně stačí. Jenže vztahy mají být o kompromisech. A ten náš byl. Z mojí strany. Takže vlastně žádný kompromis, ale ústupek. Se divím, že nám to takhle dlouho vydrželo, na druhou stranu mi to dalo to, že dneska už dokážu s grácií poslat všechny kokoty do prdele. Možná, že je to i mým přístupem, možná, kdybych dala nějakému chlápkovi šanci, může mi ukázat, že mužská část naší populace se dokáže chovat slušně, ale zatím se tak nestalo. Asi jsem prokletá. MUŽ je muž, je to nejlepší kamarád, přítel, ale někdy taky totální idiot, lavrboj, rameno na vybrečení a v neposlední řadě fakt dobrej píchač a hlavně tolerantní chlap. Za ty dva roky mojí nečinnosti jsem se s pár klukama seznámila. A tohle je článek o jednom z nich.

Vždycky jsem měla slabost pro Slováky. A jednoho takového jsem potkala na dovolené, na kterou mě vzal MUŽ. Už se znali z dřívějška, ale sám MUŽ pronesl, že o něm nemůže říct, že je to kamarád, spíš známý, protože tenhle Slovák je hodně specifická postava. No nějak jsme se se Slovákem sblížili a když jsme s MUŽEM po týdnu odjížděli na další část naší cesty po Evropě, skoro jsem musela zamáčknout slzu. Ale odjížděla jsem s pozvánkou do Tater. Čo ti jebe? Nejdřív jsem nad tím ani neuvažovala, ale celkem dost jsme si volali, psali a dokonce MUŽ mě sám odvezl na nádraží a mával mi z nástupiště. Co budu povídat, byl to zvláštní týden. Celkem si mě ten chlap získal, zpáteční cesta byla ve znamení pofňukávání. Došlo to až tak daleko, že i díky němu jsem se dokopala a odjela do ciziny za ním. Teda ne úplně za ním, ale s MUŽEM, který byl taky jediný, kdo o nás věděl. Jelikož v místě, kde teď žiju, je velká komunita Čechů a Slováků, nebylo těžké se adaptovat. A hlavně šlo náš "vztah" se Slovákem docela dobře skrývat. Já jsem o žádné skrývání nestála, stejně jsme spolu jen spali a neviděla jsem problém v tom, kdyby to někdo věděl. Jenže asi je něco divnýho na tom, že vám člověk tvrdí, jak by si nás dovedl představit spolu jako pár a pak, když s váma stráví noc, ostatním tvrdí, že spal doma. Jasně, jednou, dvakrát, proč ne, ale takhle to bylo pořád. Čím víc jsme se poznávali, tím víc jsem chápala, že tohle úplně nepůjde. Ani v té posteli to neklapalo. Byl tak průměrně vybavený, což mně vyhovuje. Jenže ho měl tak zvláštně zahnutýho nahoru. Když jsme jebali, tak chtěl jen, abych byla pod ním. Tak se stalo, že jak mě dloubal pořád tím jedním stylem a do toho jednoho místa, že mě to začalo bolet. A fakt dost. Když jsem mu řekla, že bychom mohli změnit polohu, tak se urazil. Čo ti jebe? Když jsem mu řekla, že mám ráda lízání, tak ze sebe dělal macha a ve výsledku vydržel asi dvě minuty. A tvářil se jak kdybych prožila nejlepší orgáč v životě, přitom jsem ani nestihla zaznamenat, že něco proběhlo. Když jsem mu řekla, že mě nebaví dlouhý sex, on na to jen řekl, že on jo a že s ním si to oblíbím. Ani piču. Několikrát se stalo, že jsem celou akci ukončila s tím, že mě to nebaví a byl oheň na střeše. Celé to dopadlo tak, že jsem se na Silvestra opila a všechno mu to vytmavila. A skončila jsem na černé listině. Kdykoliv jsme se potkali, dělal, že neexistuju. Začal mě pomlouvat před mýma kamarádama a sabotoval dokonce i moji práci. Tož malé uražené děcko. Pak začal první lockdawn, já odjela domů a když jsem se po třech měsících vrátila, už měl ofiko přítelkyni. Dobře, taky jsem udělala pěknou botu, to když jsme se opili u Slováka v hospodě kde pracuje a já svému šéfovi. který je zároveň můj dobrý kamarád, vyprávěla, jak jsem měla trojku, jak mám ráda anál a podobné historky z mého sexuálního života. Potom mi Slovák jen napsal zprávu, kde stálo, že dobrý pocit, který ze mě měl, vyprchal a přeje mi pěknou cestu domů. Čo ti jebe? Nakonec mi laskavě dal druhou šanci. A pak stejně přišel vzpomínaný Silvestr. Nelituju toho. Mám sice pro Slováky slabost, ale jestli by měl každý povahu jako tenhle člověk, už bych raději ani Tatry nenavštívila. A to hory miluju. 

Když jsem tak nad vším přemýšlela, uvědomila jsem si, že asi nedokážu být věrná, prožít život jen s jedním člověkem. A chlap, který by mi tohle toleroval, neexistuje. Do MUŽE jsem byla taky zakoukaná, ale teď, když vlastně spolu jsme, i když za nějaký oficiální vztah se to nedá považovat, vím, že bych si žádné šťastní až do smrti představit nedokázala. Jsem ženská, která nikdy nechce mít děti, nikdo mi to nevěří, ale nechci je. Jsem ženská, která si chce užívat, poznávat nové místa, nové lidi, učit se nové věci. A tohle by chlap prostě brzdil. Je to se mnou těžký, no...