Dneska se celý den hodlám jen válet v posteli. Zatím se mi to teda daří, proto jsem si říkala, že by nebylo od věci sesmolit nějaký článek. Za poslední dobu je u mě celkem dost nových věcí. Stěhovala jsem se. Mám novou práci. Usmířila jsem se s kamarádkou. A smířila se, že MUŽ odjel. Nějak mi ten jeho odjezd dal nový impuls, možná i to, že je jaro a mám nějak přebytek energie. Taky možná proto, že nešukám, když je ten můj lavrboj pryč. Když jsem poprvé viděla, jak umřel Vinnetou, bulela jsem, jak želva. A to mi bylo asi šest sedm. A zůstalo mi to do teď. Hlavně u scény, kdy Olda Šetrhendů vzpomínal. A když jsem za MUŽEM zavřela dveře, vybavily se mi všechny ty vzpomínky, co jsme za poslední rok zažili. Trocha sentimentu nikdy neuškodí, ne. Třeba když jsem mu kouřila v mínus třinácti po patnácti kilometrovým výšlapu péro na horách. Nebo když jsme spali v autě a šukali v něm přímo v centru města. Nebo když jsme šukali s jeho kamarádem a ten se nám smál, že takový polohy ještě neviděl. Jako. Nevybavilo se mi jenom tohle, samo, že i ty celkem romantický kraviny, ale ty vás asi nezajímají. Asi chápu, že hodně lidem, podle toho, co píšu, připadá, že jsem na sexu závislá a nabídky na něj spíše přijímám než odmítám. Já bych řekla, že jsem spíše otevřená novým možnostem a nebráním se novým zážitkům. Ale zas vodsaď podsaď. Budu asi znít namyšleně, ale nechápu, že určití lidi nemají žádnou sebereflexi a píšou pořád dokola, posílají fotky péra a myslí si, že se z toho jejich návrhu a mikrošulina v pralesu postavím na hlavu. A čím menší kokot, tím větší kokot, chápete, ne? Jo, za klávesnicí je každý hrdina. Já svým způsobem taky. Nikdy jsem nebyla pěkná holka. Na střední škole jsme četli básničku od Jiřího Žáčka Škaredý holky (nebo tak nějak se to jmenovalo) a mně to zůstalo v hlavě, každýmu říkala, jak je ta básnička o mně a v mým emoobdobí jsem se radši zavírala doma a nadávala na svět a záviděla kamarádkám, jak se o ně chlapi bijou. Pak si našla chlapa, byla s ním sedm let a nejlepší roky byly v hajzlu. Radši jsem je trávila doma s ním a svět kolem běžel. A když jsme se rozešli, zjistila jsem, že i když nejsem 90-60-90 dlouhonohá (fakt mám krátký nohy) a dlouhovlasá princezna, tak stačí nebýt úplná piča a chlapa si těžké sehnat není. Aspoň na sex. To, že já většinou stojím o nějakého kreténa, to už je můj boj. Píšu to proto, protože mě těší, že mám takové ohlasy na blog, vesměs pozitivní, ale nabídky k sexu odmítám. Mám teď prostě MUŽE a i když to není ideální a není to vztah, nedovedu si představit, že by to mohlo být s někým jinak a lepší, než teď. Poznala jsem desítky lidí, se kterými se bavím na netu díky blogu a můžu říct, že je fajn, psát si s někým, kdo dokáže napsat větu o více než třech slovech. Věřte nebo ne, nejčastější zpráva, co mi přistála v directu je: Sex? WTF? To člověk opravdu věří, že na tohle nějaká ženská odpoví? Další třeba: Máš pěknou pičku (pičulku, kunďaska, pičurku, mušličku, broskvičku - to někdo říká? Vážně?) Jo, jsem v tomhle sebestředná, na netu mám fotky a moje pipina je jedna z mála věci, která se mi na mně líbí. No co, narcis, na Instagram si to dávat nemůžu, tak aspoň na Amatéry. Za pochvalu díky :) Další milá věc je, když člověk neodepíše do minuty. To pak přijde: Halooooooooooo. Co? Jsem nějaká telefonní ústředna? Omlouvám se za tenhle celkem protivný, stěžující si článek, ale.muselo to ven. Asi sem hodím nějaký ty konkrétní zprávy, můžeme udělat anketu, která vyhraje výblitek roku :D Jen se bojím, aby si to dotyčný třeba nepřečetl a já zas nebyla za piču roku. Jak jsem taky byla jednou otitulovaná. A víte co? At třeba jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat