Tvůrčí krize

Musím se přiznat. Mám tvůrčí krizi a tenhle článek píšu asi už tři týdny. Napíšu esej na tři stránky a pak to celé smažu. Nebudu se vymlouvat na nedostatek času, toho je dost. I témat a zážitků, se kterými bych se s vámi chtěla podělit. Jenom nevím, kde pořádně začít. Pokaždé, když jsem si přečetla, co jsem vyplodila, pěkně jsem si nadala, co to píšu za romantické výblitky.
Vrátil se mi muž. Tentokrát na neurčito. A samozřejmě trávíme většinu volného času společně. Nejen v posteli. Ale to převážně. Když dojel, dali jsme si takový sexuální maraton. Až ultramaraton. Projebali jsme celou noc a další tři dny. A píšu projebali, protože to tak opravdu bylo. My se nemilujeme ani nemáme sex, to je něco víc. Jestli se dá vypěstovat závislost na sexu, tak jsem toho právě dosáhla. Viděli jsme se včera, máme zítra a já bez toho ten jeden den skoro nevydržím. Četla jsem, že závislost na sexu uznala Světová zdravotnická organizace jako nemoc. Tak kde se mám léčit? Pořád je to mezi náma divné. Jednu chvíli se chováme jako partneři, další si dáváme pozor, aby nás někdo neviděl spolu. A já přemýšlím, jestli bych to chtěla posunout někam dál, nebo se o to aspoň pokusit. Jen mám strach, že pokud udělám první krok, tak přijdu i o tohle, co mám teď. Dilema. Vážně se někdy nepoznávám.

Ale abychom se vrátili k tématu blogu. Když MUŽ přijel, pozval nás s kamarádkou na párty. A párty se trochu zvrtla. Tak, že jsme si to u něj rozdávali ve čtyřech. Nestřídali jsme partnery, jen my s kamarádkou jsem se od sebe neodtrhly. A můžu říct, že to byl jeden z nejlepších zážitků. Čekala bych, že před klukem, kterého vidím poprvé v životě, se budu stydět, ale bylo mi to tak nějak jedno. My s MUŽEM jsme pokračovali do rána, kdy si z nás dělali všichni srandu, jestli ještě můžeme. My můžeme pořád právě. Což někdy nechápu. Stačí, abychom se jeden druhého dotknuli a je to zpátky. Minule třeba osmkrát za den. Si řeknete osmkrát, že to není nic moc, jenže když my dokážeme šukat třeba hodinu v kuse, už se to nasčítá. A zlepšila se mi fyzička, jde to na mě poznat, z povaleče na úroveň rekreačního sportovce, to je co říct. 

Už jsme se naučili pořádně i análek. Pořád se bojím té jeho velikosti, ale nějak to jde samo. Ještě se nestalo, že bych MU neřekla ne. Miluju, když se do mě udělá. A pohled na NĚJ po sexu je k nezaplacení. Včera jsme dali ranní sex, dvakrát. A málem mi ujel autobus, Zkuste si stihnout hned po sexu upravit se, obléct a utíkat na autobus a to všechno stihnout během deseti minut. Já si stihla dokonce zapálit. Akorát pohled na mě, rozcuchanou a zpocenou, musel být fajn. 

Jestli si pamatujete, psala jsem tady o kamarádovi, kterého jsem poznala na svatbě. Na rande jsem byla. Jen jsem se o tom tady nezmínila. A nebylo to jen jedno rande, ale více setkání. I u něj doma. Jen nic nebylo, čestný pionýrský. Strašně mě mrzí, že tak fajn kluka musím poslat někam, i když vím, že o mě opravdu stojí. Jenže randit se dvěma chlapa je náročné. A vždycky si vyberu MUŽE.