Be happy

Připadám vám moc vulgární? Teďka jsem byla pár dní mimo svět, s MUŽEM jsme si udělali čas pro sebe. Dneska zapnu net a ve zprávách pár e-mailů, jestli bych nechtěla změnit styl psaní, ubrat na vulgaritách a přidávat více soft příspěvků, že by mi třeba i přibylo pár čtenářů. Co na to říct. Jsem ráda svoje a nebudu se měnit jen kvůli, že někomu se to nelíbí. Já jednoduše jebu, šukám a nějaké miliskování není pro mě. Chci pořádný sex, po kterém nebudu moct ani mluvit, kdy ze mě chlap vyšuká mozek. Ráda klukovi řeknu, že má pěkný péro. Ať mi pořádně vymrdá zadek. A tak podobně.

Dříve jsem se sebou nebyla úplně spokojená. No, kecám, ani teďka se mi nějaké věci nelíbí, ale naučila jsem se mít ráda. Co znám MUŽE mi přijde, že jsem ještě spokojenější než dříve. Všechno je to o hlavě. Vždycky jsem měla velký zadek, kozy a nebyla žádná něžná, drobounká princezna, o kterou se chlapi prali a dělali jim prince na bílém koni. A v mých telecích letech mě to pěkně sralo. Pak přišel první vztah a já byla šťastná. Než mi bývalý začal po letech říkat, ať se podívám na holky, ať s nima chodím cvičit, ať změním barvu vlasů a podobně, ať se chovám jako ostatní. Asi i kvůli tomu náš vztah skončil. MUŽ mi říká, že se mu líbím taková, jaká jsem. A že i když mám velkou prdel, tak jsem pěkná baba :D A já mu za to, co mi teďka dává, budu navždycky vděčná. Protože vždycky někde bude někdo, kdo vám dá to, po čem toužíte. Proto se mějte rádi a jestli se vám něco nelíbí, na změnu je vždycky čas.

Restart

O víkendu jsem došla domů kolem půlnoci a byla celkem napitá. A smutná. Minulý týden se stalo něco, co jsem nechtěla a nějak nevím, jak se s tím vypořádat. Potřebovala jsem se odreagovat a kamarád se zrovna trefil a pozval mě na pivko. A pak musel poslouchat moje výlevy. Víte, že s MUŽEM to máme, jak máme a my to víme taky. Jenže má kamarádka měla potřebu plést se mi do života a vše se podělalo. MUŽ vše chápe a i přes to, že ona mu potřebovala sdělit, ať mě nechá na pokoji, pořád jsme spolu. Aspoň v to doufám.

Zažila jsem asi to nejlepší lízání ever. Opravdu nechápu, že existuje člověk, který mě takhle dokáže uspokojit. S NÍM mi stačí opravdu málo. Ten večer, co se všechno nějak pokazilo, jsme dojeli k NĚMU a já na nic nečekala a vrhli jsme se na sebe. Potřebovala jsem zapomenout na ty řeči všech ostatních a nechtěla jsem, aby je MUŽ nějak více řešil. Projebali jsme se až ke spánku. Ráno jsem se vzbudila v jeho náruči a vlítli na to znova. Ale tentokrát jinak. Zajel hlavou mezi moje nohy a začal mě dole líbat. Roztáhnul mi pysky a zaměřil se opravdu na klitoris. Jezdil po něm pomalu špičkou jazyka a já myslela, že zešílím. Když mi pak ještě strčil prst do kundičky, zešílela jsem opravdu. Bylo to jiné, než vždycky, ale nejlepší, co jsem zažila. A pak zase klasická naše hodinová jebačka. Jinak to nejde. Když pak řekl, že chtěl, abych si to užila a zapomněla na starosti, málem jsem se rozbrečela.

Momentálně se mi všechno hroutí, přijde mi. Rodina, práce, přátele. A nějak cítím, že i s MUŽEM to nebude dlouho trvat. Jednoduše na co šáhnu, pokazím. Potřebovala bych nějaké restart tlačítko. Okamžitě hned teď.

Tvůrčí krize

Musím se přiznat. Mám tvůrčí krizi a tenhle článek píšu asi už tři týdny. Napíšu esej na tři stránky a pak to celé smažu. Nebudu se vymlouvat na nedostatek času, toho je dost. I témat a zážitků, se kterými bych se s vámi chtěla podělit. Jenom nevím, kde pořádně začít. Pokaždé, když jsem si přečetla, co jsem vyplodila, pěkně jsem si nadala, co to píšu za romantické výblitky.
Vrátil se mi muž. Tentokrát na neurčito. A samozřejmě trávíme většinu volného času společně. Nejen v posteli. Ale to převážně. Když dojel, dali jsme si takový sexuální maraton. Až ultramaraton. Projebali jsme celou noc a další tři dny. A píšu projebali, protože to tak opravdu bylo. My se nemilujeme ani nemáme sex, to je něco víc. Jestli se dá vypěstovat závislost na sexu, tak jsem toho právě dosáhla. Viděli jsme se včera, máme zítra a já bez toho ten jeden den skoro nevydržím. Četla jsem, že závislost na sexu uznala Světová zdravotnická organizace jako nemoc. Tak kde se mám léčit? Pořád je to mezi náma divné. Jednu chvíli se chováme jako partneři, další si dáváme pozor, aby nás někdo neviděl spolu. A já přemýšlím, jestli bych to chtěla posunout někam dál, nebo se o to aspoň pokusit. Jen mám strach, že pokud udělám první krok, tak přijdu i o tohle, co mám teď. Dilema. Vážně se někdy nepoznávám.

Ale abychom se vrátili k tématu blogu. Když MUŽ přijel, pozval nás s kamarádkou na párty. A párty se trochu zvrtla. Tak, že jsme si to u něj rozdávali ve čtyřech. Nestřídali jsme partnery, jen my s kamarádkou jsem se od sebe neodtrhly. A můžu říct, že to byl jeden z nejlepších zážitků. Čekala bych, že před klukem, kterého vidím poprvé v životě, se budu stydět, ale bylo mi to tak nějak jedno. My s MUŽEM jsme pokračovali do rána, kdy si z nás dělali všichni srandu, jestli ještě můžeme. My můžeme pořád právě. Což někdy nechápu. Stačí, abychom se jeden druhého dotknuli a je to zpátky. Minule třeba osmkrát za den. Si řeknete osmkrát, že to není nic moc, jenže když my dokážeme šukat třeba hodinu v kuse, už se to nasčítá. A zlepšila se mi fyzička, jde to na mě poznat, z povaleče na úroveň rekreačního sportovce, to je co říct. 

Už jsme se naučili pořádně i análek. Pořád se bojím té jeho velikosti, ale nějak to jde samo. Ještě se nestalo, že bych MU neřekla ne. Miluju, když se do mě udělá. A pohled na NĚJ po sexu je k nezaplacení. Včera jsme dali ranní sex, dvakrát. A málem mi ujel autobus, Zkuste si stihnout hned po sexu upravit se, obléct a utíkat na autobus a to všechno stihnout během deseti minut. Já si stihla dokonce zapálit. Akorát pohled na mě, rozcuchanou a zpocenou, musel být fajn. 

Jestli si pamatujete, psala jsem tady o kamarádovi, kterého jsem poznala na svatbě. Na rande jsem byla. Jen jsem se o tom tady nezmínila. A nebylo to jen jedno rande, ale více setkání. I u něj doma. Jen nic nebylo, čestný pionýrský. Strašně mě mrzí, že tak fajn kluka musím poslat někam, i když vím, že o mě opravdu stojí. Jenže randit se dvěma chlapa je náročné. A vždycky si vyberu MUŽE.