Helou evrybády! Už jste si určitě mysleli, že jsem odešla bez rozloučení. Tak nějak to vlastně bylo, i když moje odmlka nebyla tak úplně plánovaná. Jenže znáte to. Člověk míní, život mění. A že ten můj teda nabral na obrátkách. Nechci zacházet do detailů, ale byla to jízda. A pořád je. Musím říct, že zažívám nejlepší životní období. I v téhle zkurvené kovidové době. Musím zaklepat na svoji dutou hlavu, ale naštěstí mě se tahle nemoc vyhýbá, stejně jako mým blízkým. Horší už je to po té pracovní stránce, ale naštěstí nemusím posluhovat v té naší maličké republice, kde se ti nahoře starají maximálně o sebe. Nebudu tady řešit politiku, jen chci říct, že vidím, že se jde vydat i jinou cestou a může to fungovat. Takže, drž se, ČR!
Vtipný je, jak koukám na archiv článků a za rok 2020 tu není ani jeden. A kurva že mě to pěkně sere, protože blog mě vždycky bavil. Jen se toho tolik semlelo, že jsem ho musela odsunout na druhou kolej. Odstěhovala jsem se do zahraničí a vypadá to, že natrvalo. Mám práci snů a zjistila jsem, že se dokážu domluvit i jinak než česky. Jsem s MUŽEM a nehodlám to měnit. Do dalších článků bych se ráda rozepsala o svých zážitcích, ale ráda bych trochu styl blogu pozměnila. Možná. Podle toho, jak se mi podaří. A možná zůstanu u svých výblitků, jak jste zvyklí. Sexuálních zážitků bylo nespočet, že ani nevím, kterým začít. Sice jsem psala, že jsem stále s MUŽEM, ale samozřejmě nezůstalo jen u něj a poznala jsem i další chlapy. No. Když se na to teďka dívám, nevím jestli se jim dá říkat chlapi. Ale to zase v některém z dalších příspěvků, ať si to nevystřílím hnedka takhle na začátku.
